Dopis dr. Moshera
Dr. Loren R. Mosher (1933 - 2004) byl americký psychiatr, odborník na léčbu schizofrenie. Vytvořil projekt Soteria, v rámci kterého byli mladí lidé, u nichž se objevila schizofrenie, léčeni bez léků, v prostředí domácího typu, za pomoci pečovatelů bez zdravotnického vzdělání. Tento úspěšný projekt byl ve Spojených státech ukončen v roce 1983 z důvodu nedostatku finanční podpory.
Dopis, ve kterém dr. Mosher vystupuje z Americké psychiatrické asociace (APA)
LOREN R. MOSHER M.D.
2616 Angell ave
San Diego, California 92122
Tel: 619 550 0312
Fax: 619 558 0854
12/4/98
Rodrigo Munoz, M.D., President
American Psychiatric Association
1400 "K" Street N.W.
Washington, D.C. 20005
Milý Rode,
je to směs radosti a zklamání, se kterou téměř po třiceti letech členství posílám tento dopis, ve kterém vystupuji z Americké psychiatrické asociace. Hlavním důvodem pro tento čin je moje přesvědčení, že ve skutečnosti odcházím z Americké psychofarmakologické asociace. Štěstí, že skutečná identita této organizace nevyžaduje žádnou změnu její zkratky.
Naneštěstí APA odráží a posiluje, slovy i činy, naši drogově závislou společnost. Přesto pomáhá vést válku proti drogám. Psychicky nemocní pacienti, kteří jsou současně drogově závislí, představují pro náš obor velký problém, ale ne kvůli "dobrým" drogám, které předepisujeme. Ty "špatné" jsou ty, které jsou získávány obvykle bez předpisu. Marxista by si povšiml, že jako správný kapitalistický podnik APA protěžuje jenom ty léky, ze kterých může mít zisk - - ať už přímo nebo nepřímo. Tohle není moje parta.
Z mého pohledu byla psychiatrie v tomto bodě dějin téměř úplně odkoupena farmaceutickým průmyslem. APA není schopná fungovat bez farmaceutickými společnostmi podporovaných schůzí, kongresů, workshopů, reklam v tisku, občerstvení na lékařských konferencích, neomezených vzdělávacích grantů atd. atd. Psychiatři se stali přisluhovači propagace farmaceutických firem. APA samozřejmě udržuje představu, že její nezávislost a autonomie nejsou touto situací vzájemného propojení zasaženy. Kdokoli se zbytky zdravého rozumu, kdo se zúčastní jejího výročního sjezdu, musí vidět, jak akce farmaceutických firem a sympozia sponzorovaná farmaceutickým průmyslem přitahují zástupy pomocí různých lákadel, zatímco seriózní vědecká setkání mají skromnou účast. Jejich vliv se projevuje i při studiu psychiatrie: nejdůležitější částí studijního programu budoucího psychiatra je umění a pseudověda drogového dealerství neboli předepisování léků.
Tato psychofarmakologická omezení našich možností být úplnými lékaři také omezují rozhled našeho intelektu. Už se nesnažíme porozumět celému člověku v jeho sociálním kontextu - - spíše jsme tady, abychom dali do pořádku neurotransmitery našich pacientů. Problém je v tom, že je velice těžké navázat vztah s neurotransmiterem - - ať už je jeho konfigurace jakákoli. Takže naše profesní organizace nám poskytuje, díky svému neurobiologickému tunelovému vidění, důvod k tomu, abychom si drželi odstup od těch konglomerátů molekul, jak nyní definujeme pacienty. Tolerujeme a podporujeme užívání a zneužívání toxických látek, o kterých víme, že mají závažné dlouhodobé důsledky - - tardivní dyskinezi, tardivní demenci a závažné abstinenční příznaky. Takže chci být loutkou farmaceutických společností, která léčí molekuly podle seznamu preferovaných léků? Ne, pěkně děkuji. Je mi líto, že po pětatřiceti letech, která jsem strávil jako psychiatr, se těším, že se odloučím od této organizace, která žádným způsobem nereprezentuje moje zájmy. Není pro mě možné uvěřit v současný biomedicínsko-redukcionistický model hlásaný psychiatrickými špičkami, což nás zase znovu svazuje se somatickou medicínou. Je to věc módy, politiky a, jako farmaceutická domovní přípojka, peněz.
Navíc APA vstoupila do špinavé aliance s NAMI (pozn. 1) (nevzpomínám si, že by byli členové dotázáni, jestli s tímto spojením souhlasí), v rámci čehož tyto dvě organizace přijaly podobný, k veřejnosti směřovaný systém přesvědčení o tom, co je duševní onemocnění. Navzdory tomu, že APA prohlašuje, že jejím cílem je hájit zájmy pacientů, APA podporuje ne-pacienty, rodiče, v jejich přání ovládat své psychicky nemocné/zlobivé potomky pomocí legálně vnucené závislosti: NAMI s tichým souhlasem APA přišla s pro-neuroleptikem a snadnou agendou vedoucí k hospitalizaci, což porušuje občanská práva dětí. Většina z nás jen přihlíží a umožňuje tomuto fašistickému jednání pokračovat. Jejich psychiatrický bůh, dr. E. Fuller Torrey (pozn. 2), má právo diagnostikovat a doporučit léčení těm v organizaci NAMI, kteří s jeho pojetím léčby nesouhlasí. Jasné porušení lékařské etiky. Protestuje proti tomu APA? Samozřejmě, že ne, protože on říká věci, se kterými APA souhlasí, ale nemůže je zastávat otevřeně. On může být ten špatný; ostatně už není členem APA. (Pěkná práce APA!) Děsivě krátkozraký je tento sňatek z rozumu mezi APA, NAMI a farmakologickými společnostmi (které nadšeně podporují obě organizace, protože sdílí kladný postoj k lékům). Nechci, aby se jakákoli část psychiatrie podílela na útlaku a sociální kontrole.
"Biologicky podmíněné poruchy mozku" jsou jistě výhodné pro rodiny stejně jako pro lékaře. Je to pojištění proti osobní zodpovědnosti. Všichni jsme pouze bezmocně lapeni ve víru mozkové patologie, za kterou není nikdo, kromě DNA, zodpovědný. Tak především, všechno, co je spojeno s anatomicky konkrétně určenou patologií mozku, patří do pole působnosti neurologie (výborným příkladem je syfilis). Takže, jestli máme být v souladu s tímto pohledem na duševní nemoci jako na "poruchy mozku", všechny hlavní psychiatrické poruchy by se měly stát teritoriem našich kolegů neurologů. Aniž bych se jich předem dotazoval, domnívám se, že by odmítli převzít odpovědnost za tyto problematické jedince. Pokud však chceme být důslední ve svých postojích, měli bychom jim "biologické poruchy mozku" předat. To, že neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval, že se opravdu jedná o poruchy mozku, není v této chvíli důležité. O co tady jde, to jsou móda, politika a peníze. Tato úroveň intelektuální/vědecké nečestnosti je pro mě už natolik do očí bijící, že nechci pokračovat v tom, že to budu podporovat svým členstvím.
Nepřekvapuje mě, když vidím, jak se absolventi lékařských fakult systematicky vyhýbají psychiatrické specializaci. Měl by to být důvod, abychom si začali dělat starosti o stav dnešní psychiatrie. Musí to znamenat, že přinejmenším zčásti vnímají psychiatrii jako velmi limitovanou a nepřinášející žádné výzvy. Připadá mi jasné, že směřujeme k situaci, ve které (kromě akademiků) nebude mít většina praktikujících psychiatrů žádné skutečné vztahy - - tak nepostradatelné pro proces léčení - - s lidmi, které léčí, a kteří mají psychické problémy či působí potíže svému okolí. Jejich jediná role bude předepisování léků - - figurky přestrojené za "ty, co pomáhají".
Nakonec, proč by měla APA předstírat, že ví víc, než ví? DSM IV (pozn. 3) je fikcí, na základě které psychiatrie usiluje získat uznání v rámci lékařské vědy. Zasvěcení ví, že se jedná spíše o politický než vědecký dokument. Budiž mu připočteno k dobru, že to přiznává - - ačkoliv jeho stručná apologie je zmiňována jen výjimečně. DSM IV se stal biblí a dobře vydělávajícím bestsellerem - navzdory významným nedostatkům. Vymezuje a určuje praxi, někteří ho berou vážně, jiní více realisticky. Je to způsob, jak dostat zaplaceno. Je snadné dosáhnout diagnostické spolehlivosti potřebné pro výzkumné projekty. Otázka je, co nám [diagnostické] kategorie sdělují? Opravdu spolehlivě reprezentují toho kterého člověka s jeho potížemi? Nedělají to a ani nemohou, protože neexistují žádná externí ověřitelná kritéria pro psychiatrické diagnózy. Není žádný krevní test ani neexistují konkrétní anatomické nálezy pro žádnou z hlavních psychiatrických diagnóz. Takže, v jaké situaci se teď nacházíme? APA jako organizace implicitně (někdy i otevřeně) hlásá [psychiatrickou] teorii, která je mystifikací. Je psychiatrie mystifikace - - tak, jak se dnes praktikuje? Odpověď je bohužel většinou ano.
Co bych doporučil této organizaci, když ji opouštím poté, co jsem s ní prožil tři desítky let?
1. Pro začátek nás nechte, abychom byli sami sebou. Přestaňte navazovat nečestné aliance bez souhlasu členů.
2. Jděte s pravdou ven, co se týká vědy, politiky a peněz. Pojmenujte věci pravými jmény - - tedy buďte čestní.
3. Vylezte z postele NAMI a farmaceutických společností. APA by se měla spolčovat, pokud máme věřit jejím slovům, s těmi, kdo ji skutečně potřebují, tj. s pacienty, bývalými pacienty, lidmi, kteří sami sebe vnímají jako ty, kterým se podařilo přežít psychiatrické intervence (psychiatric survivors) atd.
4. Mluvte s vedoucími členy - - není možné, abych byl jediný, kdo zastává tyto názory.
Zdá se, že jsme zapomněli na základní princip - - nutnost řídit se spokojeností pacientů. Vždy si vzpomenu na moudrost Manfreda Bleulera: "Lorene, nikdy nezapomeň, že jsi zaměstnancem svého pacienta." Nakonec to budou oni, kdo rozhodne o tom, jestli psychiatrie na trhu služeb přežije nebo ne.
S pozdravem
Loren R. MOSHER, M.D.
Originální verze dopisu je dostupná na: www.moshersoteria.com/articles/resignation-from-apa/
Poznámky překl.:
(1) NAMI (National Alliance on Mental Illness) - vlivná americká organizace s cílem zlepšit
život duševně nemocných lidí
(2) Dr. E. Fuller Torrey (nar. 1937) je americký psychiatr, propagátor přesvědčení, že duševně nemocní lidé by měli být nuceni k léčbě (užívání léků, hospitalizace) i proti své vůli nebo dokonce za pomoci podvodu (např. tvrzení, že pacient neužívá antipsychotika, ale léky proti rýmě). Více v článku Thomase Szasze Psychiatric Fraud and Force: A Critique of E. Fuller Torrey
(3) DSM IV - Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch, který vydává APA. Obsahuje mezinárodně uznávané definice psychiatrických diagnóz.