Stav začarování: intoxikační anosognosie
V článku Intoxication Anosognosia (2006) popisuje dr. Peter Breggin několik případů lidí, kteří se poté, co začali užívat antidepresiva (nejčastěji typu SSRI), začali chovat výrazně iracionálním a asociálním způsobem. Například jeden z mužů spáchal sérii loupežných přepadení čerpacích stanic ve svém okolí, a to dokonce i těch, ve kterých byl sám častým zákazníkem. Nepoužil přitom žádné přestrojení, ani ho neznepokojovala přítomnost kamer.
Pochopitelně byl snadno dopaden, odsouzen a během krátkého propuštění, které mělo přecházet výkonu trestu, vyloupil stejným způsobem další čerpací stanici. Teprve potom, co přestal užívat antidepresivum paroxetin, si byl schopný uvědomit své nesmyslné a destruktivní jednání. Do té doby byl přesvědčený, že je s ním všechno v pořádku, a vůbec ho nenapadlo, že by mohl jednat pod vlivem léků.
Na základě několika podobných případů pojmenoval dr. Breggin tento jev intoxikační anosognosie. Anosognosie v širším smyslu znamená, že člověk nemá náhled na svou vlastní nemoc, a cítí se být zdravý. Většinou k tomu dochází v důsledku poruchy mozku. Intoxikační anosognosie potom představuje neschopnost rozpoznat v době, kdy je člověk pod vlivem nějaké psychoaktivní látky, že tato látka narušuje činnost jeho mozku. V důsledku působení léku je jako začarovaný, přestává být schopen vidět svoje problémy, takže muže mít dojem, že se mu daří výborně, a že léky jeho stav zlepšily.
U většiny lidí není reakce na užívání nového typu antidepresiva tak dramatická. Přesto nám tento a další podobné extrémní případy mohou podle dr. Breggina pomoci odvodit hlavní princip terapeutického účinku psychiatrických léků. Léky zhorší činnost mozku natolik, že pacient ztrácí schopnost vnímat své potíže, a v důsledku se může cítit lépe. Žádné psychiatrické léky činnost mozku nezlepšují, ale narušují jeho normální fungování. Právě v tom spočívá jejich účinek, který lékaři a pacienti běžně interpretují jako léčivý.
Tomuto vysvětlení odpovídá také směr, kterým se ubírají vedlejší účinky psychiatrických léků. Psychofarmaka mohou způsobovat například poruchy paměti, zhoršení schopnosti řídit a obsluhovat stroje, poruchy spánku, poruchy koordinace, ztrátu chuti k jídlu, sníženou citlivost, poruchy zraku, snížení soustředěnosti, zmatenost, obtíže při hledání slov, sebevražedné myšlenky, kolísání nálad, apatii, halucinace nebo snížené vědomí. Podle dr. Breggina však psychiatrické léky poškozují především vyšší lidské kvality jako je sociální citlivost, autonomie nebo schopnost sebereflexe.
Ze znalosti lékařské praxe tento psychiatr dodává: "Lékaři často posilují zakletý stav pacienta tím, že zavrhují jeho obavy z neklidu, úzkosti nebo zhoršení deprese, které se objevily poté, co pacient začal užívat psychiatrický lék. Lékaři zřídka dávají pacientům odpovídající varování, které by se týkalo nežádoucích účinků psychiatrických léků. Lékaři téměř nikdy nepřisuzují zhoršení potíží psychiatrickým lékům, které pacient užívá. V žádném z mých případů* nepoznal lékař, který lék předepsal, že se jeho pacient zhoršuje v důsledku léčby" (Breggin 2006, str. 208).
Zdroje:
Breggin, P. (2006).
Intoxication Anosognosia: The Spellbinding Effect of Psychiatric Drugs.
Ethical Human Psychology and Psychiatry, 8 (3), 201-214.
Příbalové letáky (Zoloft, Lyrica, Zyprexa)
*Dr. Peter R. Breggin (nar. 1936) je americký psychiatr, autor
knih o stinných stránkách psychiatrie.
Pomáhá poškozeným pacientům v soudních sporech.